A MIÑA “BICI”

A MIÑA "BICI"

 

TIVENCHE UNHA BICI

DO MAIS PARRANDEIRA,

NON SUBÍA COSTAS

SÓ CHANS E LLANEIRAS

 

TIÑA DUAS RODAS

CON CÁMARA E RADIOS,

OS FRENOS SOBRABAN

NON SON NECESARIOS

 

E TIMBRE TAMPOUCO

NO SEU MANILLAR,

PARA QUÉ AVISOS?

BASTABA BERRAR.

 

O SILLIN COMO DE PALLA

COMODO E MULLIDO,

OS BACHES SENTÍANSE

CAL CANTO DE GRILO.

 

ERA CHE DE COR ROXA,

A MAN  FORA PINTADA,

LUXO DE BICICLETA

NUNCA DE MODA PASABA

 

TIÑA AS SÚAS COUSAS

ANTOXOS OU MANÍAS,

UN POUQUIÑO DE GRAXA

MAIS NON TÓDOLOS DÍAS

 

GRACIÑAS  QUERIDA BICI,

COMPAÑEIRA DE CAMIÑOS,

DO TEMPO FUMOS MARCHANDO

PASENIÑO, PASENIÑO.

 

Santiago González Brañas

 

 

 

 

3 comentarios:

Anónimo dijo...

Amigo Santiago, que bonito recuerdo y que juegos de infancia que desgraciadamente han quedado atrás. Son gratos recuerdos que siempre nos acompañarán. Saludos, Ceneme

TERESA CARIÑO DAVILA dijo...

Querido Santiago tus trabajos adornan mucho el blog.

Mª Teresa Sánchez Martín dijo...

Es maravilloso reconocer lo grandes y valiosas que son las cosas sencillas. Únicas e irremplazables. Bello recuerdo.
Delata, este poema, la gran sensibilidad del autor.

Publicar un comentario

" Piensa si lo que vas a decir es más hermoso que el silencio"

Powered by Dhn © 2008-2009 Grupo Brétema • Agrupación Poética Brétema de Vigo • Grupo Brétema
La Agrupación Poética Brétema de Vigo, Se reserva todos los Derechos.