A MIÑA "BICI"
TIVENCHE UNHA BICI
DO MAIS PARRANDEIRA,
NON SUBÍA COSTAS
SÓ CHANS E LLANEIRAS
TIÑA DUAS RODAS
CON CÁMARA E RADIOS,
OS FRENOS SOBRABAN
NON SON NECESARIOS
E TIMBRE TAMPOUCO
NO SEU MANILLAR,
PARA QUÉ AVISOS?
BASTABA BERRAR.
O SILLIN COMO DE PALLA
COMODO E MULLIDO,
OS BACHES SENTÍANSE
CAL CANTO DE GRILO.
ERA CHE DE COR ROXA,
A MAN FORA PINTADA,
LUXO DE BICICLETA
NUNCA DE MODA PASABA
TIÑA AS SÚAS COUSAS
ANTOXOS OU MANÍAS,
UN POUQUIÑO DE GRAXA
MAIS NON TÓDOLOS DÍAS
GRACIÑAS QUERIDA BICI,
COMPAÑEIRA DE CAMIÑOS,
DO TEMPO FUMOS MARCHANDO
PASENIÑO, PASENIÑO.
Santiago González Brañas
3 comentarios:
Amigo Santiago, que bonito recuerdo y que juegos de infancia que desgraciadamente han quedado atrás. Son gratos recuerdos que siempre nos acompañarán. Saludos, Ceneme
Querido Santiago tus trabajos adornan mucho el blog.
Es maravilloso reconocer lo grandes y valiosas que son las cosas sencillas. Únicas e irremplazables. Bello recuerdo.
Delata, este poema, la gran sensibilidad del autor.
Publicar un comentario
" Piensa si lo que vas a decir es más hermoso que el silencio"